CAUSA HORNÍ HEŘMANICE
Subjektivní versus objektivní
9.11.2011
Na začátek malé upozornění - první článek rubriky Teologie nebude teologický. Sice se problematika, o které budu psát, teologie dotýká, ale v jádru je mnohem prozaičtější.
Léto; nevím, proč by mělo být zvlášť chváleno, přineslo opět informace o změnách v duchovní správě. Někdo odchází tam, jiný onam, na jeho místo přichází zase jiný, nic neobyčejného. Ale když jsem se v Informacích královéhradecké diecéze dočetl, že administrátor z Horních Heřmanice má odejít a na jeho místo nepřijde nikdo, farnost bude spravována z Bystřece, napadlo mne jako první: "Proč? Proč Horní Heřmanice? Ať neobsadí faru někde v..." Po chvíli jsem ale začal o problému obsazování, resp. neobsazování farností přemýšlet více. Malá vsuvka - chápu, že pro někoho se může problém Horních Heřmanic a Bystřece ("Kde to vůbec leží?") jevit jako úplná banalita a marginalita. Prosím, může, ale mně se to tak nejeví. Mne se to trochu týká, tak se o tom zmíním, hlavně proto, že zde můžeme vyložit, a to na konkrétním příkladu, filosofickou problematiku subjektivního a objektivního.
Horní Heřmanice jsou menší obcí ležící v Českomoravském mezihoří, nijak zvlášť vyčnívající, turisticky naštěstí nezajímavou, takže nám dobře poslouží jako příklad. Nevím, jak dlouho byla zdejší fara obsazena, ale byla. A hle, stačí jeden zápis v Actech curiae, a je po obsazení. Farnost sice zůstává, ale s tím nepříjemným přízviskem excurrendo, v reálném světě jednou či dvakrát do týdne přijede duchovní, odslouží bohoslužbu a zase odjede. A co teď? Objektivní příklady nás táhnou k úvaze, že zrušení obsazení hornoheřmanické fary je poměrně logickým krokem. Jde o poměrně malou obec o pěti stech obyvatelích, v mnohých větších duchovní správce nesídlí, do Bystřece není tak daleko, náklady na provoz fary jsou vysoké, ušetří se za elektřinu a otop, jinde mají duchovní na starosti mnohem větší oblast (např. bizarní správa téměř třítisícového Úštěka z mnohem menších a dosti vzdálených Křešic u Litoměřic; Horní Plané ze Světlíku, který má skoro desetkrát(!) méně obyvatel než Planá nebo pětitisícový Kynšperk nad Ohří, který vlastní duchovní správu rovněž nemá).
Útěchou pro Horní Heřmanice snad může být to, že nejsou jedinou obcí, které o svého duchovního správce v nedávné době přišla. Takových je mnohem více a u každé musím říci, že mne to mrzí. Neb není farnosti podřadné, nemám také rád ono dělení posuzování farností podle "aktivity farníků". Pokud zůstanou obsazené jenom ty "aktivní" farnosti, ty "méně aktivní" se aktivnějšími nestanou, budou aktivní ještě méně. Argumentuje se návštěvností bohoslužeb - pokud bude někde mše jen jednou do týdne a někdo nebude moci zrovna přijít, musí čekat zase celý týden. Jak v takové farnosti probíhá třeba katechumenát, nevím. Asi se musí dojíždět. Hořce řečeno, když se na venkově musí dojíždět do práce, do školy, brzy i na poštu, tak proč by se nedojíždělo i na faru. Beztak si lidé už zvykli... Mimochodem, co je to vůbec "aktivní farnost"? Podle čeho to měřit? Někdo by navrhl podle účastníků nedělních mší, ale to je dost nepřesné. Nevíme, kolik lidí na ni nechodí jen ze setrvačnosti a kolik jich dává pozor. Podle věkové struktury? Ale věk nijak nezakládá míru zbožnosti. Podle "farních aktivit"? Otázka je, co všechno mezi ně zařadíme. Které farnosti tedy jsou od nedávné doby neobsazené? Pokud si vzpomínám, tak např. Miličín, který má krásný monumentální gotický kostel a leží v malebné krajině České Sibiře; Planá nad Lužnicí, třítisícové město; Chraštice v okrese Příbram. V pelhřimovském vikariátu přišly o svého duchovního správce letos hned dvě místa - Božejov a Chvojnov. Zcela subjektivně se ptám: "Proč zrovna tato místa, z nichž mnohá znám? Proč ne nějaká obec, kde jsem v životě nebyl, která mne nezajímá?" Pokud odejde jeden kněz z Prahy, zbydou jich v ní ještě desítky, odejde-li však z Horních Heřmanic, nezbyde tam nikdo.
Rozhodnout, které argumenty jsou silnější, je obtížné. Logika by preferovala, jak je jejím zvykem, ty objektivní. Samozřejmě, že se s nimi smířím. Jednak nevím, co bych pro neobsazené fary mohl účinně dělat, a také je chápu. Věřím, že když se rozhodovalo o obsazení far, šlo se cestou nejmenšího zla. Je smutné, že se tato cesta musí používat, ale duchovních je opravdu velmi málo a mají práce příliš. A spravovat diecézi, která tyto problémy musí řešit, a to jsou všechny diecéze u nás, je ještě těžší. Proto nikoho nekritizuji, ale toho, že mne současná situace mrzí, se zbavit nemohu. Filosoficky - logický argument přesvědčí rozum, ale nemůže přesvědčit pocit.
© Lingvisticko-literární listy